Během svého půl roku studia v Hong Kongu jsem měla to štěstí se naskytnout jako fotograf na čínské svatbě – jako člen foto a video týmu Minga Yunga. (Tady na svatbách totiž nikdy nefotí jenom jeden člověk, ale ideálně aspoň tři a víc). Kdybyste náhodou chystaly veselici ve východní Asii, víte kam se obrátit.
Když zpětně přemýšlím nad tou svatbou, musím říct, že je těžké najít rysy, které by byly společné se zápaďáckými svatbami. Hlavním momentem není slib ani nasazení prstenů, ale tradiční čajová ceremonie, při které pár navštíví domovy svých rodičů, klekne na kolena a servíruje jim čaj, čímž je žádá o schválení k sňatku. Pokud oba rodiče šálky čaje vypijí, bude manželství šťastné.
One of the most touching moments is also before the groom actually meets the bride. He goes to the room where she prepared herself while she hides behind the door. Then he promises her his love (or at least I suppose, as everything was happening in Cantonese). If the bride approves, he is allowed to enter the room.
A breaking point of the wedding is also the late afternoon when guests arrive in the festive area. At this moment I ask when the actual wedding is going to happen. Ming just says: “the signing of the paper is not that important they just do it some other time.”
In China everything is a bit bigger so no wonder I could count 350 seats at the festive tables, as Ming said, a middle-sized Hong Kong wedding as a wedding here is not only something what you share with your relatives and close friends but it is also the duty to invite colleagues from work and all the acquainted who you can think of. The more guests there are the better status of your family you show. Accordingly, the celebration looks equally pompous.
The guests meet at big festive tables where probably one hundred courses are served. A traditional wedding banquet contains dishes as shark soup or sea cucumber. Dancing does not belong to a traditional wedding. There is a stage with a host who is controlling the flow of the evening. Videos and photographs of the couple are shown and family members give speeches.
Everything is followed by a toast with the guests and around 11 all the fun is over. An interesting fact is that at that time the tables are still full of food as it is shown with that the host was generous and there was enough of good food.
Jeden z nejdůležitějších momentů je také, když ženich nevěstu poprvé spatří. Navštíví ji v pokoji, kde se vypravovala a zatímco ona se schovává za otevřenými dveřmi – on jí vyznává lásku (tady jenom předpokládám, co přesně říká, protože nemluvím kantonsky). Až ve chvíli, kdy nevěsta souhlasí, smí vejít dovnitř.
Zlomový bod svatby je potom pozdní odpoledne, kdy všichni přejíždějí do areálu, ve kterém probíhá slavnostní večer. V tuhle chvíli si dovoluji zpětně poněkud hloupou otázku, kdy konečně dojde k samotnému oddání a svatebnímu slibu. Ming jenom mávne rukou. „To je přece jenom podepsání papíru, které vůbec není důležité. To si vyřídí dvojice jindy,“ vysvětluje.
V Číně je všechno o trochu větší, takže hlavně svatební hostiny. Podle stolů jsem napočítala celkem 350 hostů, což je, jak říkal Ming,middle sized Hong Kong wedding. Svatba tu není jenom něco, co sdílíte s blízkými přáteli a rodinou, ale je povinností pozvat také všechny kolegy z práce a vůbec všechny známé, na které si dokážete vzpomenout. Čím více hostů na svatbě máte, tím lépe reprezentujete sociální status své rodiny. Oslava potom i náležitě luxusně vypadá.
Hosté se setkají u velkých svátečních stolů, kde se servíruje asi sto chodové degustační menu, ve kterém nesmí chybět žraločí polévka ani sumýši. Tancování k tradiční svatbě nepatří, ale za to je v sále postavené velké pódium, na kterém moderátor řídí průběh večera. Promítají se fotografie i videa s novomanžely a členové rodiny dávají proslovy.
Následuje přípitek se všemi hosty a už okolo jedenácté celá sranda končí. Zajímavé je, že stoly v tu chvíli jsou ještě plné jídla. Značí se tím, že hostitel byl velmi štědrý a všeho bylo dostatek.
